Píseň vánoční

Píseň vánoční

Patřím k nemoha mužům, kteří jsou členy pěveckého sboru. Ten náš připravuje tradičně koncert k Vánocům a pak jeden jarní. Ten někdy vyjde na Velikonoce. V repertoáru jsou náročná vokálně instrumentální díla klasiků zvučných jmen, často se jedná o mše. O Vánocích přinášíme také něco lidovějšího, je to Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Vánoční koncerty u svatého Filipa ve Zlíně mívají vždy sváteční atmosféru. Oltářní stranu děkanského kostela zdobí vysoké smrky a shromáždění příznivců zde každoročně v tichosti očekává zahájení koncertu. Za potlesku přicházejí hudebníci, následuje sbor a znovu se rozhostí ticho. Nastupují sólisté a nakonec dirigent a sbormistr v jedné osobě. Zvedne ruce, koncert začíná.

V první části se vždy předkládají velmi kvalitní díla, největší ohlas však má každoročně právě Ryba. S velikány hudby se měřit nemůže, ale je srdcem náš a děj příběhu je prostý. Po vylíčení zrození, příprav věřících na cestu do Betléma a zprávě o úspěchu audience u Ježíška, následuje nekonečné ujišťování láskou a oddaností zakončené dvojím amen. Ryba tam vepsal čtyři celé noty a forte, forte. V tomto finále udělá sbor nejhlubší nádech a chrámem burácí hromové amen, amen. Pak nastane ticho, lidé se zvedají z lavic a tleskají, ale dirigent nám nepopřává možnost užívat si prožitek, obdiv. Zvedne ruce a spustíme Narodil se Kristus pán. Lidé zpívají, některým tečou slzy, sám se musím bránit, aby dojetím neselhal můj hlas. Po třetí sloce propukne další potlesk, příjde děkovačka, květiny, odchod a lidé rozechvělí hlubokým prožitkem opouštějí kostel. Jejich duše se právě dotkla Nebe.

S touto písní vánoční jsem však měl vždy jeden problém. Proč jásáme nad tím, že se podařilo okrást Goliáše? Vždyť je to nesmysl! Ježíš Nazaretský a Goliáš nebyli ani současníky. Určitě nešlo o obra, Goliáš byl spíše urostlým mužem. Někdo může namítnout, že je Goliáš ztělesněním zla. Inu jak pro koho, pro Pelišejce představoval zlo David, který je lstivě a nevojensky připravil o nadjiné skvělého bojovníka. Rozuzlení nedávno přinesl až naučný pořad rozhlasové stanice Brno. V původním textu totiž nebylo uvedeno oloupení, ale obloupení, to znamenalo zbavení moci, odejmutí vlivu. A vůbec nešlo o Goliáše, ale o Beliáše, tedy pekelného knížete Beliala. On se ten muzikus, co nám píseň do moderní doby přepsal, nevyznal v staré češtině a už vůbec ne v démonologii. Tím vše konečně nabývá smyslu, narození Ježíše dává lidem naději na obloupení Beliáše.

Cítím to tak, že náš koncert také tak nějak obloupil Beliáše, alespoň pro tu chvíli a několik dní následujících. Ze zkušenosti vím, že hluboký zážitek v člověku ještě nějaký čas doznívá. Jenže on se pak Beliáš začne nenápadně hlásit o své. Užívejme si tedy ten zázračný dotek Vánoc a děkujme za možnost pomáhat lidem. Naše kineziologie umí mnohé, umožňuje obloupit řadu vlivů, které sužují člověka a otevřít ho tak radostnějšímu a lepšímu životu. I to patří k potírání Beliášova vlivu.