O penězích

O penězích

Vztah člověka k penězům je problematická záležitost. U Židů byly od nepaměti ceněny a jejich dostatek se považoval za příznak boží přízně. Křesťané je naopak po celý středověk považovali za nečisté, proto se nesměli věnovat lichvě, tu přenechali právě Židům. Duchovní otcové křesťanů všech úrovní však peníze ochotně přijímali, on provoz kostela něco stojí a stavba katedrály ještě víc. Teprve reformace tento přístup změnila, což podpořilo podnikání a vznik moderní společnosti. Někde v podkresu našeho myšlení však ten středověký problém stále přetrvává. Řada lidí v přístupu k penězům váhá a s jistotou neví, kde leží hranice mezi poctivým člověkem a nenasytnou mrchou.

Již v počátcích spolupráce s Leo Pavlíkem jsme na tento problém zákonitě narazili. Kolik peněz si můžeme za práci vzít, aby to byla spravedlivá odměna? Totiž i Bible v sobě nese zřejmý rozpor. Ježíš Nazaretský na jednom místě apoštolům káže, aby to co zdarma dostali, také zdarma rozdávali. Na jiném místě však soudí, že každý dělník je mzdy své hoden. Myslel tím i dělníka pracujícího na vinici Páně? Navíc jsme s kolegou váhali i v jiné pro nás zásadní otázce. Kurzy One Braine jsem si zaplatil, on cestu do Ameriky rovněž. Ale co když je nám něco jenom propůjčeno a není to vůbec našim vlastnictvím? Můžeme si za to nechat platit?

Leo vzpomínal, že u nich v JZD Slušovice působil Číňan, byl to vyhlášený léčitel. Lidé ho se svými problémy navštěvovali a on nic nechtěl, vyúčtuje to až později podle výsledků léčby. Když k účtování došlo, mnozí se velmi divili. Od ženy, která na poli sbírala hlávky zelí, si vzal minimum, od vysoce postavených funkcionářů žádal horentní sumy. Berou hodně a tudíž platí moc. Takže budeme klienty posuzovat podle majetku, to je spravedlivé! Myšlenka dobrá, ale realizace problematická. Něco se pozná podle oblečení, zlata na rukou i jinde, také je důležité auto, vypovídací hodnotu mají i ruce. Spravedlivé posuzování by vyžadovalo dar jasnozřivosti.

Tak jsem se ptal, jak tento problém řešil páter František Ferda, se kterým se Leo znal. Důstojný pán provozoval diagnostiku a léčitelství v době, kdy to bylo trnem v oku úřadů, musel být opatrný. Proto měl před farou kasičku a lidem po ošetření řekl, aby tam vložili tolik peněz, kolik považují za správné. Byly to dobrovolné příspěvky pro kostel, nikdo nemohl mít námitky. Takže dáme ke dveřím kasičku a rozhodnutí ponecháme na klientech. Záhy jsem však toto myšlenku zavrhl, oni tam vhodí 50 Kč nebo nic, když se nebudeme dívat. I v kostele někteří dají po mši ministrantovi s těžkým srdcem 20 Kč a přímotop nainstalovaný v jejich lavici tou dobou spolkl daleko víc. A to se prosím cítí pod nejvyšší kontrolou.

Ve Frýdku nám naše lektorka povídala, co se jí při terapii přihodilo. Pracovala na jedné ženě a ta pak šla ke kolegyni s podstatně vyššími honorářovými požadavky. Při následné návštěvě pak lektorce řekla, že její pomoc nebyla dobrá, protože byla laciná, pomohla jí až ta drahá kinezioložka, co chtěla hodně peněz. Zavání to sice hlupáctvím, ale současně vidíme, jak určitá skupina lidí uvažuje. Proto nás lektorka nabádala, abychom svoji práci neshazovali nízkým honorářem. Carol Hontz zase uváděla případ léčby z USA, lékařská péče o dítě tam stála 30 000 dolarů, byla však neúspěšná, problém odstranil až kineziolog. Tak se ptala, kdo měl ty peníze vlastně dostat.

Jenže my jsme stále hledali a našli poslední únikovou cestu. U každého klienta si vytestujeme, kolik máme vzít a odpovědnost tak elegantně přehodíme jinam. Naše otázky však vždy padly do kategorie zakázaných a nechtě jsme museli přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí. Leo nebere za odblokování nic, já upřednostňuji sociální přístup i tam, kde to není vůbec třeba, nemám chuť klienty škatulkovat. Takže vám milí kolegové neporadím, musíte sami vzít v úvahu místní podmínky, režijní náklady i cenu vynaloženého času a námahy. Každý jedete na své triko.

Ještě je však třeba připomenout biblické podobenství o očištění chrámu. Ježíš Nazaretský po příchodu do Jeruzaléma odsud vypráskal směnárníky a prodavače obětních zvířat. Jejich služba byla jistě potřebná a poutníci ji vítali. Problém byl v nehorázných cenách, oni dům modlitby proměnili v doupě lupičů, jak je psáno. Udělali si z něho zdroj blahobytu, využívali situaci těch, kteří neměli jinou možnost a žili si nad poměry dobře. Kdo ví, zda na tom neměla podíl i velerada a král Herodes. My sloužíme věci daleko vyšší než ti usmolení kupčíci, na to nemáme při řešení otázky peněz nikdy zapomenout. To abychom nebyli hodni vypráskání z chrámu Eskalaupova.