Hostýnská voda

Hostýnská voda

Může být sloužena půlnoční mše na Silvestra? Jistě, to není jen výsada Vánoc, jedné jsme se také před léty zúčastnili. Kamarádi nás pozvali do Vizovic, které jsou všeobecně známé nejen jako rodiště Bolka Polívky, ale i jako sídlo likérky R. Jelínek a hudební skupiny Fleret. Je to již pravé a nefalšované Valašsko. Byla to však akce zcela nealkoholická, v pozdní večer se sešlost odebrala do děkanského kostela na mši. Začala v jednom roce a skončila za zvuku zvonů v tom novém. Silvestrovské mše se slouží i jinde. V naší blízkosti se jedná o svatý Hostýn. V letošním roce mše po dlouhé době nebude a může za to Covid.

Jak plyne čas, člověk se stává pohodlnějším a zjišťuje, že je mu nejlépe v teple domova. Tak se jednoho roku stalo, že náš Silvestr vyvrcholil přípitkem, na řadu se dostaly telefonáty, sledování ohňostroje a nakonec nás únava poslala do postele. Pak přišlo ospalé ráno, dojídání chlebíčků od večera. Další program byl jasný: na oběd bude čočková polévka a podíváme se v televizi na koncert filharmoniků z Vídně. A tu před našim domkem zastavilo auto, tedy spíše obrovský balvan sněhu a ledu. Vystoupili manželé, jsou to naši absolventi kurzů z Nevšové, jedoucí právě z Hostýna, kde byli na půlnoční. a vezou nám vodu ze zázračného pramene, kterou nechali knězem posvětit.

Hostýn je tajemný a pověstmi opředený kopec, který se zvedá do výše 350 metrů nad úrodné roviny Hané. Je zde doloženo pravěké i keltské opevnění a dodnes jsou na jeho vrcholu patrné mohutné valy. Ve 13. století nastal čas tatarských nájezdů a pod ochranu Hostýna se uchýlilo mnoho lidu. K tomuto období se váže mariánská legenda, kterou nám dětem vyprávěla maminka. Hostýn byl téměř nedobytný, ale panoval zde nedostatek vody. Obležení statečně odrážela tatarské útoky a vypadalo to, že lidé nezahynou zakřiveným mečem, ale hroznou žízní. Vynesli tedy z kostelíka obraz Bohorodičky a chodili k němu s modlitbami a úpěnlivými prosbami. Náhle si někdo povšiml, že je zadní strana obrazové desky vlhká. Stačilo odhrnout trochu hlíny a ze země vyrazil pramen. Pak strašná bouře smetla tábor Tatarů a ti se v hrůze rozprchli. Tak praví pověst. Na místě zázračného pramene později lidé vystavěli vodní kapli a Marie Hostýnská bývá zobrazována, jak z její ruky srší na zem blesky.

Setkání bylo příjemné, viděli jsme se po letech a člověka hřeje u srdce, když je pro někoho důležitý. Oni na nás mysleli i na Hostýně. Jen ta voda ve mně vyvolala rozpaky. Po odjezdu návštěvy jsem řekl manželce, že je mi těch kamarádů líto. V takovém nečase podstoupili cestu až k nám, i když dávno mohli být doma v teple. Nu což, lahvička je pěkná, tu si necháme a vodu mohu vylít. V tu chvíli přišel silný pocit, že je něco špatně. Vzal jsem manželku za ruce a zeptal se, zda je pravda to, co si myslím. Svaly vyslaly signál: " Ano". Ta voda je totiž nakódovaná! Asi jsme ji měli dostat, proto se k nám naši absolventi rozjeli. I vzal jsem lahvičku a vykropil s ní okolí domku. Nešli jsme letos k Hostýnu my, tak Hostýn přišel k nám.

Mariánskou legendu nelze doložit, boj s Tatary je však archeologicky potvrzen. Hostýn je místem energeticky velmi silným. Něco patří k jeho podstatě, to bych nazval geopozitivní zónou, nejsou jen geopatogenní zóny. Informace je schopna přenosu, to víme, a při kineziologické práci běžně používáme. Již jsem se ve své praxi setkal s tím, že existuje i přenos na to, co je v našem pojetí neživé. Spoustu takové pozitivní energie podle mého soudu nanosily na Hostýn v průběhu staletí davy poutníků, o to je energeticky silnější. Zatím nelze geopatogenní a geopozitivní místa vědecky prokázat a tyto zvláštní jevy nás odkazují k neviditelnému světu. Ostatně my s ním rovněž pracujeme. Novoroční příběh nám také ukazuje, jak snadno může člověk přehlédnout důležitou informaci. Když nás někdo vyhledá, máme mu věnovat svůj čas a pozornost, nebývá to náhoda. To platí v terapii i běžném životě